Proč vznikl Moki? Protože dětství se má žít
Moki nevznikl u podnikatelského plánu ani u tabulky s nápady na produkty. Vznikl doma. S mými dětmi.
Moje děti milují bojovky.
Milují hledání pokladů, mapy, schované vzkazy, malé úkoly a ten okamžik, kdy vůbec netuší, co je čeká za dalšími dveřmi nebo za stromem na zahradě.
A já miluji připravovat je pro ně. Jenže čím víc jsem podobných her hledala, tím častěji jsem měla pocit, že mi v nich něco chybí.
Někdy byly příliš složité pro malé děti. Jindy připomínaly spíš pracovní listy než opravdové dobrodružství. A někdy byly hezké, ale já jsem stejně nakonec strávila večer tím, že jsem vymýšlela další úkoly, vyráběla rekvizity a hledala, čím hru ještě vylepšit.
Tak jsem je začala vytvářet sama.
Nechtěla jsem další pracovní list
Chtěla jsem něco, při čem děti zapomenou, že vlastně nějaký „úkol“ plní.
Aby běhaly po zahradě a hledaly stopy.
Aby objevily mapu a okamžitě chtěly vědět, kam vede.
Aby skládaly, hledaly, zkoušely, tvořily a objevovaly.
A hlavně aby měly ten nádherný dětský pocit, že tohle je doopravdy dobrodružství.
Děti se při hře samozřejmě mohou učit. Mohou trénovat pozornost, jemnou motoriku, logiku, barvy, počítání nebo spolupráci.
Chci, aby děti žily svoje dětství
Dnešní děti vyrůstají ve světě, ve kterém je obrazovka skoro všude. Nechci proti technologiím bojovat. Patří do našeho života a Moki je někdy dokonce využije – třeba když díky telefonu promluví postava z příběhu nebo se po naskenování QR kódu objeví další tajná mise.
Telefon zase odložíme.
A jde se hledat. Běhat. Tvořit. Objevovat.
Protože právě tam se podle mě odehrávají ty nejlepší dětské příběhy. Na zahradě. V lese. V pokojíčku proměněném v tajemnou jeskyni. Na obyčejné procházce, která se najednou změní ve výpravu za pokladem.
Moki má dětem pomáhat zažívat svět, který je kolem nich. Ten skutečný.
A rodičům trochu ulehčit život
Znám ale i druhou stranu. Vymyslet dětem opravdu pěknou bojovku není otázka pěti minut.
Nejdřív potřebujete nápad. Potom příběh. Úkoly. Něco vytisknout, něco nakreslit, něco schovat. Vymyslet, co bude dítě sbírat, jak hra skončí a kde bude poklad. A najednou je jeden večer pryč.
Já si s tím hraju ráda. A právě proto vznikl Moki. Chci tuhle práci udělat za rodiče, aby nemuseli večer před výpravou hledat deset různých aktivit a přemýšlet, jak je spojit dohromady.
Aby dostali připravené dobrodružství, otevřeli návod a věděli:
Protože společný čas s dětmi je vzácný. A byla by škoda strávit většinu z něj přípravou společného času s dětmi.
Moki je přesně ten svět, který jsem hledala pro svoje děti
Hravý, barevný a trochu kouzelný. Ale zároveň takový, ve kterém děti opravdu něco dělají.
Budou hledat poklady, vyrážet na malé výpravy, tvořit, experimentovat, objevovat přírodu, řešit záhady a plnit mise. Některá dobrodružství budou úplně maličká. Jiná možná promění celý pokoj, zahradu nebo výlet v jeden velký příběh.
A všechna budou vznikat s jednoduchou myšlenkou:
A tak vznikl Moki
Ne jako další místo plné pracovních listů, ale jako svět malých dobrodružství pro děti a jejich rodiče.
Svět, ve kterém se obyčejná procházka může změnit ve výpravu. Krabice v pirátskou truhlu. Zahrada v tajemný les. A jedno obyčejné odpoledne ve vzpomínku, o které se bude ještě večer vyprávět.
Protože k velkému dobrodružství někdy není potřeba jet vůbec daleko.
Někdy stačí otevřít dveře. A vyrazit.